Některé CASE nástroje jsou integrovány do moderních prostředí pro vývoj software (Borland, Oracle). Přestože vypadá, že tvorba diagramů v těchto nástrojích je jednoduchá, vyžaduje vysokou znalost a profesionálnost tvůrce modelů a těch, kdo nástroj používají. Druhým předpokladem úspěchu je vhodnost použitých metod, na kterých je CASE založen.

Stejně jako například řešení CRM (Customer Relationship Management) nepředstavuje jen program na evidenci kontaktů či platební morálky zákazníků, ale vyžaduje definování a zavedení strategie vztahu k zákazníkům, tak i CASE nejsou jen nástrojem na kreslení diagramů, ale musí podporovat metodiky využívané ve firmě.

Jednou z nejdůležitějších vlastností CASE nástrojů je zajištění souvislostí, které člověk neumí mentálně pojmout. Samotné použití CASE nám ale nezaručí bezchybný a rychlý vývoj aplikace nebo systému. Stále je nutné mít na paměti, že se jedná pouze o jednu částečku zapadající do mozaiky vývoje, kde nezbytné je také řízení projektu, zavedení a plnění metodiky, využití odborníků na jednotlivé oblasti (analytik, návrhář, programátor, tester), použití a vyhodnocení metrik apod.

Druhy CASE systémů
Jak již bylo uvedeno, existuje dnes mnoho CASE nástrojů. Je to dáno nejen podporovanou metodikou, ale také tím, v jaké fázi vývoje je nástroj používán. CASE nástroje se využívají ve fázích specifikace požadavků, analýzy, návrhu, kódování a údržby.

Nástroje použité v různých etapách se liší a je obvyklé, že pokrývají jen určité činnosti. Stírají se také hranice mezi CASE a integrovanými vývojovými nástroji (viz například CASE a současně také integrovaný vývojový nástroj QI Builder, který je součástí informačního systému QI od společnosti DC Concept a celý informační systém je v něm vytvořen).

Podle životního cyklu vývoje software lze CASE nástroje rozdělit do následujících skupin:

• Pre CASE – podporují tvorbu globální strategie.

• Upper CASE – podporují plánování, specifikaci požadavků, modelování organizace podniku a globální analýzu IS. Hlavním úkolem nástroje je analýza organizace, zachycení procesů v organizaci, definice klíčových informačních toků a dokumentace zjištěných požadavků.

  Z těchto údajů je jasné použití při specifikaci cílů, počáteční specifikaci požadavků a řízení projektů. Použité nástroje mohou být DFD (Data Flow Diagram) a ERD (Entity Relationship Diagram) bez podrobných atributů, prostředky pro řízení projektů a sledování ekonomických ukazatelů, popis základních vlastností systému prostředky OO modelování.

• Middle CASE – podporují podrobnou specifikaci požadavků a vlastní návrh systému. Tato třída CASE nástrojů je nejúspěšnější. Používají se pro podrobnou specifikaci požadavků, návrh systému, dokumentaci a vizualizaci systému. Použité metody a nástroje jsou DFD včetně podrobného popisu procesů, datových úložišť, podrobné ERD, pro OOAN – diagramy tříd, instancí, přechodové diagramy apod.

  Dále CASE nástroje této kategorie obsahují systém správy dokumentů a konfigurace, systém pro vyhodnocování metrik, vývoj prototypů, návrh rozhraní. Mohou obsahovat také generátory obrazovkových formulářů a tiskových sestav a také generátory (kostry) definic dat. Tento druh CASE je jádrem komerčně dodávaných CASE systémů.

• Lower CASE – obsahují nástroje pro podporu kódování, testování, údržby a reverzního inženýrství. Integrovány jsou r;yn0 nástroje, jako jsou generátory kódu (mohou generovat jen kostru nebo až 75 procent výsledného kódu, kde programátor doplňuje většinou jen detaily). Dále pak jde o prostředky pro reverse engineering (rekonstrukce dokumentace a modelů z existujícího SW), prostředky pro sledování a vyhodnocení metrik, prostředky plánování a zjištění kvality SW (sběr informací o průběhu testování, vyhodnocení výsledků testů, řízení testování), pro správu konfigurace, prostředky sledování a vyhodnocování práce systému. Funkce CASE nástrojů této kategorie se často překrývají s funkcemi obecných vývojových prostředí.

• Post CASE – podporuje organizační činnosti (zavedení, údržbu a rozvoj IS).

Pokrytí fází životního cyklu druhy CASE

Komponenty CASE systémů
Z toho, jaké jsou obecné funkce a vlastnosti CASE nástrojů vyplývá také to, z jakých komponent se tyto systémy skládají. Mezi důležité funkce a vlastnosti CASE patří:

• Konzistentní grafické ovládací prostředí (podle zásad tvorby GUI) – jednotný vzhled obrazovek, popisků, tlačítek, jednotné ovládání, použití symbolických ikon apod.
• Centrální databáze pro uchování informací o všech objektech IS (tímto způsobem se zaručí, že informace je použitelná v libovolném dalším kroku projektování)
• Prostředky verifikace konzistentnosti dat a podpora normalizace dat
• Textový editor pro popis jednotlivých objektů – pro účely technické a uživatelské dokumentace systému, možnost jejího přímého generování ze systému
• Možnost rychlého návrhu uživatelských obrazovek včetně simulace vstupů a výstupů (je vyžadováno pro prototyping)
• generátor zdrojových programů (pro případy častého znovupoužití daného kódu)
• export / import dat – pro práci s modely a dokumentací, které byly vytvořeny v jiných programech nebo jsou v jiných programech dále využívány a zpracovávány

První komponentou je grafické rozhraní. Skládá se z obrazových primitiv, která jsou předdefinována (kružnice, čtverce, přímky, křivky, šipky) s možností jejich uchování. Grafické rozhraní je v podstatě elektronická tabule, na kterou analytik konstruuje grafy a diagramy.

Toto rozhraní umožňuje vytváření grafů z primitiv, přiřazování názvů grafickým objektům, sdružování jmen s objekty, kontrolu pozic jmen v diagramu. Umožňuje také editaci vytvořených grafů (schopnost mazat, přepisovat, modifikovat grafické objekty). Úsilí jaké je třeba k vytvoření diagramu může být měřeno počtem stisků klávesy nebo kliknutí myši.

Jednou z vlastností grafického rozhraní je také to, že systém automaticky vymaže odkazy na mazaný objekt – aby byla zachována konzistence modelu. Grafické rozhraní by mělo také umožňovat přemístění jednoho nebo více grafických objektů. Z dalších vlastností uveďme obnovu objektů do jejich předchozího stavu (po výmazu, i více kroků zpět) – funkce "UNDO" nebo změnu měřítka objektů.

Pokud jsme zmínili grafické rozhraní, je jasné, že musí existovat nějaké vstupy, kterými bude možno s danými grafickými prvkz či s grafy pracovat, manipulovat a také pomocí nich celý systém ovládat, tedy vstupní rozhraní. Mezi vstupní zařízení řadíme jak standardní vstupní periferie počítače (klávesnice, myš), tak také další technická zařízení jako scanner, světelné pero a speciální hardware.

Vstupní rozhraní zajišťuje přenos vstupní informace do systému a grafickou interpretaci vstupních operací. Jakýkoliv pohyb myši, stisk klávesy, pohyb světelným perem musí být promítnut do systému a následně na obrazovku počítače (ve spolupráci s výstupním rozhraním).

Výstupní rozhraní se stará o provedení výstupů ze systému. Mezi výstupní technická zařízení může patřit monitor, tiskárna nebo plotter. Výstupní rozhraní zahrnuje také definici výstupního formátu tisků – formát papíru, kvalita tisku, fonty a velikost písma, okraje, tituly, apod.

Slovník
Důležitou komponentou CASE systémů je slovník, jehož přítomnost v podstatě klasifikuje systém do rodiny CASE nástrojů. V některých nástrojích je slovník automatický (jakmile vytvoří uživatel objekt diagramu, je ve slovníku automaticky o tomto objektu vytvořen záznam). Velikost slovníku definuje maximální počet procesů, toků, datových objektů. Existují různé metody navigace (přístup k položkám databáze CASE) ve slovníku, přístup pomocí diagramu, přímý přístup do slovníku apod.

Slovník funguje většinou také jako textový procesor pro účely dokumentace. Ve slovníku je obsažena definice datových struktur (použitých datových entit), definice vztahů v hierarchii procesů (rodič-potomek) a v neposlední řadě také relace mezi daty a procesy. Modelování systémů může být doprovázeno možností vytvářet vstupně/výstupní obrazovky. Vývojová prostředí čtvrté generace tyto prostředky obsahují, u CASE nástrojů to však obvyklé není. Každý CASE, který generování obrazovek podporuje, může mít jinou úroveň použití grafiky při definici obrazovek, jiný stupeň sjednocení mezi použitou grafikou a textem na obrazovce, jinou úroveň integrace slovníku dat s výstupem apod.

Důležitou vlastností CASE nástrojů je možnost kontroly kvality modelu. Systém kontroluje tvořené modely a diagramy podle pravidel tvorby a podle definovaných logických souvislostí. Dále kontroluje izolované a nedefinované jednotky dat, procesy a moduly bez specifikace, uložení dat jako externí zdroje nebo self vazby entit (vazby sama na sebe).

K těmto kontrolám je použit slovník, kde jsou uloženy vazby a významy jednotlivých entit. Na základě těchto kontrol bývají generovány zprávy, které uživateli oznamují možnost nebo nemožnost provedení daného kroku. Samozřejmostí by měla být podpora generování seznamů datových položek a jejich atributů.

Na složitých projektech, při kterých jsou využívány CASE, pracuje obvykle mnoho odborníků. Proto je třeba, aby nástroje CASE podporovaly práci v síťovém prostředí, výměnu dokumentů, správu verzí modelů, různé formy komunikace a také použití centrálního slovníku. Je také vhodné mít k dispozici podporu připojení na externí databáze (např. pro generování schémat, skriptů nebo struktur databází nebo pro uložení slovníku).

Omyly jsou věčné...
Neměli bychom zapomínat, že CASE není samo o sobě metodologií, ale používá již zavedené metodologie. Nástroj CASE není ani náhradou programovacích jazyků (může generovat části kódu, ale programovací jazyky nenahrazuje). Užívání CASE automaticky nezlepší práci vedoucích pracovníků podniku nebo specialistů pro IT, CASE je nástroj, který může zlepšit produktivitu práce.

CASE odstraňuje potřebu disciplíny a přísného vývoje aplikací IT, systémy CASE často selhávají právě díky nedisciplinovanosti uživatelů. Od CASE se často očekává jako výstup tvorba aplikačního programového vybavení. Hlavní přínos přitom je v úplném poznání fungování podniku a vytváření úplných podkladů právě pro programování aplikací.

Produktivita dosažená pomocí CASE není okamžitě zřejmá – na počátku je nutné vykonat velmi mnoho práce, která není dlouho vidět. Užívání CASE nezaručí konzistenci výstupů. Když se dá stejný CASE dvěma systémovým analytikům, dospějí k dvěma naprosto odlišným řešením.

Dnes již nemusí být definice CASE nástroje přesná, protože rozdíly mezi CASE, vývojovými nástroji a generátory kódů se stírají. Přes všechny zmíněné "nedostatky" CASE, které jsou způsobeny převážně špatným přístupem jejich uživatelů, mají tyto nástroje své pevné místo v projektových týmech, zvláště dnes při rostoucí složitosti navrhovaných programů a softwarových řešení.

Příklady CASE nástrojů

Mezi nejznámější CASE nástroje patří:

• Power Designer od společnosti Sybase (umožňuje definování DB struktur, tvorbu kostry DB aplikací včetně menu …)
• CASE\4\0 německé společnosti microTOOL (typický middle CASE)
• Rational Rose od společnosti IBM, dříve Rational
• ORACLE Designer od společnosti Oracle (výborný a robustní v kombinaci s databází Oracle),
• System Architect od společnosti Popkin Software and Systems
• Select Enterprise od společnosti Select (OO nástroj),
• a mnoho dalších...